Přežili jsme aneb Kurz osobního rozvoje

Vysoká lana, chůze střepy a nebezpečné peřeje – tato klíčová slova si do svého životopisu mohou zapsat studenti 4. A, kteří prožili pět zářijových dnů v areálu U Starého rybníka ve Zbraslavicích. Ale i další – například spolupráce v týmu, vzájemný respekt, umění řešit spory či schopnost argumentace. 

Většina aktivit, které připravil pan učitel Tom Gregor, byla zaměřena na překonávání strachu. Ne každý se odvážil projít ostrými střepy a mnozí z lezců na vysokých lanech zažili ve výšce 10 metrů nad zemí (samozřejmě s jištěním) i nepříjemné chvíle (o to více si pak užili závěrečnou jízdu na lanovce). Nebylo úplně jednoduché absolvovat pád důvěry do náručí spolužáků (co když mě pustí??) ani nechat se navigovat se zavázanýma očima nepřehledným terénem a muset se spolehnout na vůdcovské schopnosti zvoleného lídra. 

V množství zážitků však u studentů (i pedagogů) jednoznačně zvítězil sjezd řeky Sázavy v úseku z Kácova do Českého Šternberka. Romantická krajina, krásné počasí a téměř bezvadná atmosféra působily až kýčovitě. Ačkoli se řeka jevila líně, my jsme si museli „máknout“, neboť bylo nutné dorazit do cíle včas, abychom stihli vlak zpět do Zbraslavic – jinak bychom přišli o vynikající večeři v místě našeho ubytování (zde, jak by potvrdila většina studentů, je na místě jistá ironie). A tak jsme se chopili pádel. Líné plynutí vod občas vystřídaly zrádné peřeje a také tři jezy, jež se několik z třinácti žlutých kánoí pokusilo sjet (a některým se to i podařilo). 

Vzhledem k tomu, že zpětná vazba od účastníků byla veskrze pozitivní, můžeme konstatovat, že kurz splnil svůj cíl a že se všichni více či méně osobně rozvinuli. Až na to jídlo (řekli by někteří studenti – asi tak 60%) – příště budeme muset o spolupráci požádat Zdeňka Pohlreicha.